K moři elektromobilem? Proč ne

Časté argumenty, že elektromobilem se nedá jet na dovolenou, jsem se letos pokusil vyvrátit. 8.srpna jsme s manželkou vyrazili. Svoji cestu jsem totiž pojal jako “inspekční“, kdy jsem chtěl zjistit, jak se dá nabíjet po cestě. Proto jsem navštívil řadu nabíjecích stanic, které jsem si předem vytipoval. První jsem využil v maďarském Siofók, v Hotelu AZUR – Typ 2.

Nabíjet je zde možné za paušální poplatek 10 EUR. Na návsi je pak ještě rychlonabíječ Chademo, je však pod zámkem a nikdo, ani na radnici, nedovedl poradit. Za poplatek 10 EUR tady lze prý ale nabíjet a pobývat na parkovišti půl dne. Pokračovali jsme dále do Fonyód. Zde je nabíjecí stanice v restauraci po pravé straně, kousek od pláže. Jedná se o Typ 2 a Schuco, (to se nepovedlo nastartovat), chip je u majitele restaurace. Nabili jsme a vydali se na další cestu, směr Záhřeb.

Ráno jsme se vydali do Rimacautomobili. Jelikož jsme hledali na staré adrese, trochu se to komplikovalo. Po rozloučení a nabití jsme pak pokračovali k moři, kam jsme dojeli asi v poledne. V obci Jadranovo jsme strávili týden. Absolvovali řadu výletů, včetně návštěvy Rijeky. Na zpáteční cestu jsme se vydali brzy ráno. Zastavili jsme se v Ljubljani. Inzerovaná nabíjecí stanice v technologickém centru ještě není postavena a na druhé, Mikloseviceva cesta 7 , osazené 2x typ2 ,je potřeba být předem zaregistrován na www.elektro-crpalke.si . Vrátili jsme se tedy do technologického centra, kde jsme měli k dispozici pouze jednofázovou zásuvku. Prohlédli jsme si Lublaň, navštívili park Tivoli a navečer odjeli do Klagenfurtu. Nabili jsme naproti McDonaldu, přespali a ráno vyrazili domů.
430km do Prčice jsme dali na jeden zátah zcela v pohodě. Cesta rakouskými horami byla nádherná. Věřím, že pokud bychom se nezdrželi neplánovaně v Lublani, dalo by se i 700 km zvládnout za jeden den.

Převzato z www.elektromobily-os.cz

Newsletter



Najdete nás na Facebooku

 

Kalendář akcí

Žádné události k zobrazení