Rozhovor s MUDr. Miroslavem Šutou pro projekt ELPROM na téma doprava a dopady na lidské zdraví

MUDr. Miroslav Šuta se zabývá vlivy životního prostředí na lidské zdraví, zejména chemických látek a znečištěného ovzduší. Mimo jiné je autorem publikace „Účinky výfukových plynů z automobilů na lidské zdraví“ (1996, 2008, 2010) a spoluautorem publikace „Aby se ve městech dalo dýchat – Příklady efektivních opatření pro zlepšení kvality ovzduší“ (2010). Od roku 2002 působí jako konzultant v oblasti ekologických a zdravotních rizik, aktuálně se angažuje v aktivitách nevládní neziskové organizace Centrum pro životní prostředí a zdraví.

1) Jak dlouho se o oblast dopravy profesně zabýváte a je v této problematice něco, co Vás nejvíce zajímá nebo se na to specializujete?

O téma jsem se začal zajímat už po listopadu 1989, když se objevily první plány na masovou likvidaci regionálních železničních tratí. Profesně krátce na to. Nejprve v souvislosti s devastujícími účinky olova z autobenzínů na vývoj dětského mozku.

2) Jakou vidíte budoucnost stávající dopravy, mají alternativní způsoby šanci?

Znečištění ovzduší způsobované dnes dopravou představuje tak významný problém a způsobené škody, včetně poškození lidského zdraví, jsou tak vysoké, že to politici dlouhodobě ignorovat nemohou. Vývoj v západní Evropě a v USA, ale i v zemích jako Čína, Indie nebo Brazílie ukazuje, že změny jsou možné.

3) Jaká vidíte nebezpečí stávajících konvenčních forem dopravy z pohledu zdravotních rizik?

O vysokém počtu mrtvých a zraněných na silnicích v důsledku dopravních nehod se mluví v televizi a píše v novinách často. Daleko méně pozornosti je věnováno mrtvým a nemocným v důsledku znečištění ovzduší, na kterém má doprava velmi významný podíl. Největším zabijákem je přitom prach. Konzervativní analýzy rizika ukazují, že v Evropě umírá v důsledku znečištění ovzduší prachovými částicemi stovky tisíc lidí každý rok! V České republice je to kolem 6 tisíc předčasných úmrtí ročně! A při tom ve velkých městech a aglomeracích jako Praha nebo Brno představuje doprava nejvýznamnější zdroj znečištění ovzduší. Další problém přestavují oxidy dusíku (NOx), které přímo škodí zdraví lidí a zároveň jsou důležitou složkou letního neboli fotochemického smogu. Ten vzniká za slunečného počasí v důsledku působení UV záření na ovzduší obsahující oxidy dusíku a těkavé organické látky (VOCs), např. metan, benzen aj. V důsledku kaskády fotochemických reakcí se zvyšuje v ovzduší koncentrace ozónu (O3), který opět ohrožuje zdraví lidí, ale poškozuje také zemědělské plodiny nebo lesní ekosystémy. V české veřejné diskusi se pak téměř zcela opomíjí zdravotní rizika spojená se změnou klimatu, na níž se doprava významně podílí. Doprava je totiž podstatným zdrojem celé řady látek, které mají dopad klima. Kromě notoricky známého oxidu uhličitého (CO2), jde také o černé uhlíkové saze (black carbon), oxidy dusíku a metan. Automobilový průmysl je i významným spotřebitelem fluorovaných uhlovodíků s ohromným skleníkovým potenciálem.

4) Mají "ekologicky šetrné" dopravní prostředky (LPG, CNG, elektromobily, kola, MHD, vlaky apod.) též nějaká zdravotní rizika? Nebo u nich existuje řada pozitivních dopadů na zdraví obyvatel, ať už jednotlivců či skupin obyvatel? Můžete popsat konkrétně jakých?

To je strašně široká otázka, neboť každá z uvedených možností má svá pozitiva i negativa. Na jejich podrobnější rozebrání nemám dost prostoru, tak alespoň stručně: Kola - vidím nepochybné pozitivum ve vlastní fyzické aktivitě, která velké části populace chybí a která je prevencí řady vážných civilizačních chorob. Velké riziko představuje případný pád z kola, zejména v případě úrazu hlavy. Cyklisté jsou také velmi zranitelní v převládajícím automobilovém provozu. Nicméně analýzy ukazují, že zvyšující se počet cyklistů v ulicích zvyšuje jejich bezpečnost. Elektromobily - nepotřebují sice výfuky, ale je třeba brát v úvahu také rizika spojená s výrobou elektřiny, která v případě České republiky představuje obrovské emise škodlivin z uhelných elektráren. Významná jsou i rizika spojená s těžbou uranu (nejčastější příčina rakoviny z povolání) a extrémně nebezpečným radioaktivním odpadem z jaderných elektráren. Problém elektromobilů představují také rizika spojená s masivními bateriemi. Zatím elektromobily vidím jako drahou a kontroverzní technologii. LPG - prvotní nadšení opadá, těžko se stane mainstreamem, zřejmě zůstane spíše okrajovou alternativou a vypadá to, že je patrně spíše ekonomicky výhodné pro řidiče než přínosem pro životní prostředí. CNG - jeví se zajímavou alternativou. Otazníky se vznášejí hlavně kolem úniků metanu v celém produkčním a distribučním řetězci, neboť ten je významným skleníkovým plynem a zároveň prekurzorem fotochemického smogu. Roste také počet studií upozorňujících na rizika spojená s těžbou plynu metodou hydraulického štěpení (frakování).

5) Jste sám příznivcem šetrného způsobu přepravy? Který dopravní prostředek nejvíce využíváte? Přináší Vám to nějaké výhody?

Rozhodl jsem se programově žít bez automobilu. Na delší vzdálenosti preferuji cestování vlakem. Dříve jsem si na cestě hlavně četl, učil se nebo dělal korektury různých textů. V posledních letech ve vlaku nejčastěji pracuji na počítači. Ve městech využívám hlavně MHD, ale také rád chodím pěšky. Chtěl bych jezdit po městech více na kole, ale půjčit si kolo je v mnoha českých městech stále problém. V loňském roce jsem se rozhodl pod hlavičkou Centra pro životní prostředí a zdraví uspořádat v Plzni poprvé kampaň Do práce na kole, která se už před tím osvědčila v Praze a v jiných městech.  Zapojil jsem se také do nové neformální iniciativy Plzeň na kole, která se snaží podmínky pro městkou cyklistiku zlepšit.

6) Jaký je Váš názor na stávající propagaci a osvětu v oblasti ekologických forem dopravy? Má to smysl a má stát být tím hlavním hybatelem v této oblasti i z pohledu zdravotního stavu obyvatel ČR? Nebo je to pouze záležitost komerčních výrobců či provozovatelů aut, autobusů, vlaků, kol či jiných forem dopravy jak se k tomu postaví?

Domnívám se, že politika českého státu je pod obrovským vlivem komerčních zájmů, hlavně automobilového, energetického a stavebního průmyslu. Myslím, že tyto zájmy byznysu je vhodné nějakým způsobem vyvažovat, a to nejen v oblasti propagace nebo osvěty. V zahraničí to dělají hlavně akademici nebo nevládní organizace jako je dopravní kluby v Německu (VCD) či v Rakousku (VCÖ). U nás sice v 90. letech vznikl Český a Slovenský dopravní klub, ale ten dnes existuje spíše formálně.

Newsletter



Najdete nás na Facebooku

 

Kalendář akcí

Žádné události k zobrazení