Rozhovor s Miroslavem Patrikem: „Jezdit autem po městě se ve slušné společnosti prostě nemůže tolerovat.“

1) Jak dlouho se o oblast dopravy profesně zabýváte a je v této problematice něco, co Vás nejvíce zajímá nebo se na to specializujete?

V roce 1988 jsem vystudoval geologii a geochemii v Brně a vůbec mě nenapadlo, že se od roku 1990 budu intenzivně zabývat vlivem dopravy na životní prostředí. V tom roce jsme jako Děti Země začali připravovat velkou celostátní kampaň proti zdražení jízdenek na železnici a v autobusech. A já tu akci měl na starosti, takže už mi ta doprava nakonec v Dětech Země zůstala. Pak jsem v květnu 1991 spoluzakládal Český a Slovenský dopravní klub, který se dopravou zabývá odborně. Já osobně se hlavně specializuji na schvalování a výstavbu dopravní infrastruktury a částečně na znečištění ovzduší ve městech a na podporu cyklistické dopravy. Důležitou složkou mé práce je prosazování aktivní účasti veřejnosti při rozhodování státu o těchto stavbách. Za těch 24 let jsem samozřejmě získal obrovské zkušenosti a znalosti a dokonce jsem se významně podílel na utváření ekologického právního systému.

2) Jakou vidíte budoucnost stávající dopravy, mají alternativní způsoby šanci?

Doprava, stejně jako energetika, začala intenzívně využívat fosilní paliva a tento způsob není dlouhodobě udržitelný. Člověk je na Zemi asi 250 tisíc let a fosilní paliva v masovém měřítku používá tak sto let. Proto doufám, že třeba kolem roku 2070 bude lidstvo zcela jinak přistupovat k mobilitě a ke spotřebě energie přechodem na alternativní zdroje a úspory. Jiná cesta není. Lidstvo dokázalo téměř celou svou existenci žít bez fosilních paliv, takže to jistě dokáže znovu. Snad již za 60 let, maximálně za 100 let. Samozřejmě vše také bude záviset na hodnotovém měřítku lidí. Před námi je jeden z největších problémů, které budeme muset vyřešit, a to, je rostoucí množství lidí na planetě. Údajně únosný strop je 9 miliard lidí, teď je nás 7 miliard.

3) Které ekologické způsoby dopravy Vám připadají, že mají největší budoucnost a proč?

Těžko se samozřejmě prognózuje. Za nejekologičtější ale pořád považují chůzi, neboť člověk se před statisíci lety vyvinul pro chůzi, případně pro běh, a tento přirozený pohyb mu dlouho zůstane, i když se obklopuje spoustou technických vymožeností a zabírá čím dál více plochy planety. Samozřejmě pro delší individuální pohyb se hodí i cokoliv, co se pohybuje bez emisí a hluku jeho vlastní silou, nebo zdrojem, který bude bezfosilní, ať tomu budeme říkat jakkoli. Pro veřejnou dálkovou dopravu osob a zboží to vidím na elektrickou (nebo magnetickou?) železniční dopravu. Kamiony by asi měly pomalu mizet a automobilová dopravu bych rád viděl jen na lokální úrovni. Ve městech samozřejmě hlavně veřejnou dopravu a auta na elektřinu. Ale bude nutné zvládnout efektivní uchování elektřiny vyráběné z alternativních zdrojů. Zda bude stále nějak růst celková mobilita lidí a zboží, to opravdu nevím, člověk má ve své povaze pořád pohyb a pohyb...

4) V jakém časovém horizontu si myslíte, že ekologicky šetrné formy dopravy nahradí ty stávající? Nebo se podle Vás taková vize neuskuteční?

Ano, to bývá nejčastější otázka mnoha lidí. Mám pocit, že v 90. letech minulého století se čekalo, že automobily na vodík budou masově rozšířeny někdy kolem roku 2020, což je za chvíli. Ale asi se tento cíl nepovede, neboť se zdá, že se asi půjde „elektrickou“ cestou. Takže já si dovolím také takový trochu odvážný odhad, že na konci 21. století bychom se masově mohli pohybovat bez fosilních paliv a zdrojem by mohla být „čistá“ elektřina. Dvě stě intenzivních let by snad mělo stačit, ale třeba to bude už za 50-60 let, pokud tu lidstvo bude v nějakém přijatelném civilizačním stavu.

5) Jste sám příznivcem šetrného způsobu přepravy? Který dopravní prostředek nejvíce využíváte? Přináší Vám to nějaké výhody?

Osobně nejčastěji používám relativně šetrný způsob dopravy. Po Brně chodím samozřejmě 365 dní v roce pěšky, asi 360 dní na bicyklu a asi 20 dní veřejnou dopravou. Na delší vzdálenosti je to vždy vlak. A pokud do mého cíle nejezdí, tak zbývá už autobus. Současně se snažím omezovat dálkovou dopravu i nakupováním místních potravin, pokud si samozřejmě můžu vybrat. A výhody? Jsou zásadní! Jak už jsem řekl výše, přirozeností člověka je pohyb, takže v úvahu připadá chůze a třeba i bicykl. Je to důležité jak pro fyzické, tak i pro psychické zdraví. A jelikož mám spíše „sedavé“ zaměstnaní, tak ho musím kompenzovat aktivní mobilitou a třeba i jógou či emo-tancem. Na jízdě vlakem si nejvíce cením pohodlí a vysoké bezpečnosti s minimem ekologické zátěže (nízké ekologické stopy), což je pro nejcennější. Jízda autobusem se dá také přežít, ale není to tak cool!

6) Jaký je Váš názor na stávající propagaci a osvětu v oblasti ekologických forem dopravy? Má to smysl a má stát být tím hlavním hybatelem v této oblasti? Nebo je to pouze záležitost komerčních výrobců či provozovatelů aut, autobusů, vlaků, kol či jiných forem dopravy jak se k tomu postaví?

Změnit myšlení lidí ve prospěch vyššího využívání veřejné dopravy a šetrnějších druhů či zdrojů energie pro dopravu je stejně náročný úkol, jak omezení tabákových výrobků. Jedeme v tom totiž všichni, takže nejde říci, kdo je viník a kdo oběť. Bez aktivní státní politiky se tak jen těžko něco zásadně změní. Stát nebo samosprávy musejí používat princip cukru a biče. Na jedné straně musejí nabízet pohodlnou, bezpečnou a pravidelnou veřejnou dopravu či prostor pro cyklisty a pro chůzi. Na straně druhé ekonomickými a legislativními nástroji znesnadňovat používání automobilů nebo aspoň těch „nejšpinavějších“, aby každý se musel vždy zamyslet nad tím, zda ho skutečně potřebuje. A podobně jako v kampaních proti tabákovým výrobkům musí existovat vědomí, že něco je společensky přijatelné a něco ne: jezdit autem po městě se ve slušné společnosti prostě nemůže tolerovat. Byznys se pak už sám dokáže přizpůsobit k takové udržitelné dopravní politice státu či města a k atmosféře ve společnosti, v níž se z hlediska mobility bude cenit ohleduplnost k přírodě a k dalším živým tvorům, nejen k člověku. A k tlaku shora musí být i tlak zdola, tj. uživatelů dopravních prostředků. Trvalá osvěta tedy určitě ano. Nikdo by totiž neměl trpět frustrací z jakési sociální vyloučenosti, pokud často chodí po městě pěšky nebo jezdí na kole! Naopak by se měli trapně cítit ti, kdo svými auty zabírají velký prostor a ještě svým hlukem a emisemi poškozují zdraví ostatních lidí nebo dokonce mají vinu na zranění a na smrti. Navíc člověka denně zasahuje masivní reklama, takže automobilovou kulturu považuje za něco normální. A to se musí změnit!

Newsletter



Najdete nás na Facebooku

 

Kalendář akcí

Žádné události k zobrazení